Když jsem byla nemocná, tak mi mamka koupila knihu od Šárky Junkové-Štěstí chodí po špičkách.

Hned od prvních slov jsem se do knihy vžila a prožívala jsem ten příběh z hlavní hrdinkou Blankou Hrouzkovou. Příběh je o 15-ti leté dívce, které všichni přičítají vinu za smrt maminky. Otec jí nemá rád a teta ta už vůbec ne. Blanka žije ve světě stresů a špatných vlivů z okolí, proto se dostane k drogám, ale tam se seznámí se Spytihněvem ,ale všemu není konec, Blanka totiž otěhotní a otec jí najde. Její otec chce, aby šla na potrat ale ona nechce a tak uteče z domu a zase je ve světě plném nebezpečí.

Na konec všechno dopadne dobře, ale o tom si už musíte přečíst sami a prožít to s ní, jinak to není ono.

Abych vyjádřila na knihu svůj názor tato kniha se mi strašně moc líbila, kdo si jí čte tak mu připadá, jako když je ten hlavní hrdina a všechny ty problémy, co jsou v knize jsou jeho. Kniha je strašně hezky napsaná a připadá mi, jako by tu autorka psala z vlastní skutečnosti, nebo ten příběh někdo prožil v jejím okolí. Je to kniha plná emocí, při kterých nevíš, jestli máš brečet, smát se, radovat se, nebo být naštvaná. Knihu bych doporučila všem, kteří mají rádi napínavé příběhy o lásce. Myslím si ,že i kluci by se do děje hrdinky vžili, je to prostě jedna z nejlepších knih, které znám a to jich neznám málo. Autorce bych chtěla poděkovat za to, že vydává tak pěkné knihy, které jsou ze života. Měl by si jí každý přečíst a ne jen jednou. Já jsem jí četla už třikrát a pořád mě překvapuje i když vím, co tam bude, je to prostě super kniha, kterou si na 100% přečtěte.

Dveře do Editina pokoje byly otevřené. Jakub najel vozíčkem, aby zjistil co se děje. Žena ve středním věku dost podobná Editě, té před nehodou, se udiveně rozhlížela pokojem .

„Tady to vypadá !“ sykla vztekle na primáře. „To jste jí dovolili tolik rostlin, a co spóry a viry, nedivím se, že jí selhala játra, v takovém svinčíku...“

„Ale paní kolegyně,“ začal primář smířlivě.

Jakub nechtěl poslouchat, ale nemohl se odtrhnout. Toto je Editina máma !

Primář pokračoval:“ Sama víte, že jste teď řekla nesmysl, my nejsme nemocnice, u nás byla Edita považována za zdravou. U nás se měla jen učit sebeobsluze. Myslím, že se jí tu líbilo...“

„To určitě !“ odsekla naštvaně ta žena. „Tolerovali jste jí všechno, kytky, malování, vyjížďky na koni a toho,,,,“zašklebila se, jako by spolkla žábu: “toho kluka !“ vyplivla ta slova vztekle a naštvaně.

„Ale kolegyně, ona s tím klukem, jak vy říkáte, byla šťastná !“

„Ne!“ vykřikla paní Karasová, „šťastná byla před nehodou, pak už jen živořila a tiše umírala!“

Jakuba její řeč rozrušila. „Nemáte pravdu, Edita byla šťastná !“

Paní Karasová si chvatně setřela slzy z očí. „A vy jste kdo ?“

„Jakub Koláček,“ představil se a přijížděl blíž, aby jí podal ruku.

Otočila se k němu zády.

Primář na něj gestikuloval, aby se ztratil, ale Jakub nemohl. „Mám tady obrázky, mohu si je vzít ?“

„Ne !“ zařvala paní Karásková. „Nic si tu nevezmete, toto byl pokoj mé dcery a já si tu vezmu všechny ty zrůdné ksichty neuměle vymalované jakýmsi mazalem a spálím je !“ křičela hystericky.

Primář vystrčil Jakuba ze dveří. „Zachráním je pro tebe, slibuji...“zašeptal mu do ucha a přibouchl dveře. Jakub zaslechl praskot a zvuky trhaného papíru a třískání, bouchání a tlumené vzlyky.

Ještě chvíli postál s vozíčkem u dveří, ale pak vyrazil ven. Toto byla máma jeho Edity ! Měl chuť si odplivnout. Pak ale přemýšlel, třeba je tak na dně, že se brání. Každý se brání jinak, každý vyjadřuje svůj smutek jiným způsobem. Musí jí odpustit. Musí. Edita by to tak chtěla.

Paní Karasová se dlouho nezdržela. Sestřičky jí nanosily pár vybraných věcí do auta a zbytek? Kdo ví, co se stane s tím zbytkem.

Když ji primář vyprovázel, zahlédla Jakuba za rohem. Byl si jist, že ho viděla. Řekla nahlas primáři : “Nepřeji si, aby ten kluk dostal po Editě cokoliv, rozumíte, cokoliv ! „ zdůraznila přehnaně hlasitě.

„Proč ?“ zeptal se udiveně primář. Nevěděl chudák, že slova paní Karasové jsou určena jednomu vyděšenému klukovi na vozíčku, co nakukuje za rohem budovy.

„Protože to on ji zabil. Kdyby se s ním netahala, měla by čas na léčení a rehabilitaci a byla by ještě mezi námi. Ano, on ji zabil !“ řekla a zvedla k Jakubovi divoké nenávistné oči. Našla si ho za tím rohem.

Jakub se přikrčil, jako by ho někdo práskl bičem. Může to být pravda ? Může ? Byl to on, kdo Editu zabil ? Její matka je lékařka, dokonce primářka na dětské klinice, jistě by nevypustila z pusy nic, co by nebyla pravda. Bože on je vrah. Zabil už druhou ženu, kterou miloval!

Nemá právo žít.

Šárka Junková

Název knihy : *Když padá nebe.                
soutěžní recenzi napsala  KUKULULA

Kniha je tvořena dvěma příběhy:

Příběh Hana -znásilněná je o dívce, která je tak trošku jiná, prostě není in, jak se říká. Nemá moc kamarádek, ráda sedí doma a čte si. Pak jednou ale konečně potkala vysněné štěstí. Na diskotéce, kam původně vůbec nechtěla jít, ji pozval k tanci kluk, který by se jí mohl líbit... jenže se všechno zoufale pokazilo. Z hlouposti se rozhodla jít domů sama, nesvezla se taxíkem a jak už to tak bývá, za chyby se musí platit, cestou byla znásilněná. Kdo ví, jak se s tím vyrovná? Co prožije?
Navíc má další starost, máma jí nikdy nechtěla říct, proč žijí jen ony dvě spolu, ale Hanka zjistila, že otce má, a že je učitel, tak se rozhodla ho kontaktovat. Ani to jí moc radosti nepřineslo. V životě se jí všechno sype…
Stud, bolest a obavy ji doženou k sebevraždě. Je na doktorce Petrové z léčebny v Ráji, aby ji z toho dostala. Nebo je to jinak ? Třeba se každý ze svých problémů musí dostat sám.

Příběh Věra -říkali mi socka vypráví o dospívající zvláštní dívce, která vyrůstala v prostředí na okraji společnosti, záviděla dětem, které chodí do školky a myslela si, že ona za trest musí být doma, že je špatná a zlá. Musela krást, lhát a podvádět, protože v její rodině to bylo normální,ale jí se to nelíbilo. Dokud bojovala sama, zvládala to. Pak se jí ale narodila sestra a opilecká matka malou odložila a dala jí na starost Věře. Věra pro ni  chtěla lepší osud než žebrat a krást. Jenže jí nikdo nepomohl. Co mohla udělat sama ? Nakonec nevydržela tlak a ústrky, rozhodla se raději zemřít, aby nic neviděla... V léčebně v Ráji se ale našli lidé, kteří jí podali pomocnou ruku, dokáže se jí chopit ?
Osudy obou dívek se setkaly, ale mělo to nějaký smysl?

Nemůžu víc prozradit, to by pak podle tebe nemělo cenu knížku číst... i když až ji přečteš, pochopíš, že číst má cenu, i kdybys celý příběh znala nazpaměť. Je to BALADA:::::